LÁSKA BEZ PODMÍNEK A JAK SE TA MRŠKA PROJEVUJE

Bezpodmínečná láska neznamená, že si představím osobu, kterou nemám ráda a začnu se nutit říkat o ní hezké věci (Abraham Hicks).

Bezpodmínečná láska se nemůže vynutit násilím, ani snahou, ona prostě buď je a nebo není.

Podmínky, které dáváme sobě

Pojďme se podívat, jak mazaně dáváme podmínky sami sobě, aniž bychom si toho všimli. Pokud cítím k někomu nebo k něčemu odpor a říkám si, že to bych neměla, že bych měla mít ráda všechny a všechno, je to obrovské násilí vůči sobě a je v tom krásně schovaná jedna podmínka a ta zní: “Budu ok, až budu milovat všechny bezpodmínečně.”. Celým svým tělem v tu chvíli dávám najevo, že nejsem ok a vesmír si říká, tak to je, tak ať je toho ještě víc. Nepřijetí, podmínky, nespokojenost… Snažím se o bezpodmínečnou lásku a začínám tím, že vytvářím podmínky. To nebude fungovat. 

Začínáme u sebe

Chci-li zažívat bezpodmínečnou lásku, je načase si vyzkoušet být tak trošku zlobivá holka a dovolit si bez jediné výčitky svědomí někoho nebo něco fakt nemít ráda :-). Vědomě, bez posuzování. Já například nemám ráda určité ásany. Byly doby, kdy jsem se tento postoj “snažila” změnit. Nejen že se mi to nepovedlo, protože jsem bojovala sama proti sobě, což je boj vždy prohraný, ale ještě u toho nebyla ale vůbec žádná zábava. Zde bych opět zmínila Abrahama Hickse, který říká, že nemůžeme očekávat “zářivý, načechraný výsledek”, pokud cesta k němu je plná napětí, nervozity, urputného snažení a tlačení na pilu (tedy nespokojenosti).

Spokojenost je zdravá

Ve chvíli, kdy jsem začala praktikovat ásany, které se mnou rezonují, měla jsem z toho dobrý pocit, měla jsem radost, cítila jsem napojení. To, co se odehrává teď, bude se odehrávat navždy. Takže když jsem se vědomě otočila směrem ke spokojenosti, přizvala jsem do svého života více a více spokojenosti. 

Rozšiřovat komfortní zónu

Tím nechci říct, že nemám ráda výzvy a rozšiřování komfortní zóny. Obojí je skvělé a vlastně nutné. Jen mějme u toho vždy na paměti, že…

… z bodu spokojenosti se rozšiřuje komfortní zóna mnohem lépe, než z bodu nespokojenosti.

Tímto se vracíme zpátky k bezpodmínečné lásce vůči sobě. Láska, která neklade podmínky, je láska, která se dívá do zrcadla a niiiikdy neříká kritické věci, je to láska, která nahlíží na jakýkoli můj pocit nebo chování jako na takové, jaké to je, žádné posuzování, žádné, jak by to mělo být… Teď to je takto a je to tak zcela v pořádku, protože to je moje. UVOLNĚNÍ! Bezpodmínečná láska na Tebe v ásaně nekouká a neříká: “Ach, no to tedy nejsi moc pružná/silná, měla by ses víc snažit.” Je to Láska, která říká: “To je úžasné, že jsi tady, podívej, co Tvé tělo všechno dokáže. Všechno to napětí, které cítíš po těle, jsi také Ty. UVOLNĚNÍ! Jsi úžasná! Věříš mi?”.

Ano, věříš jí?

Rozvíjet toto u sebe znamená otevírat se prožitku bezpodmínečné lásky vůči druhým. Znovu připomínám, že to neznamená, že se budu nutit, aby se mi líbily věci, které se mi nelíbí. Je to pocit dostatečnosti, naplnění, které Ti dovolí přát druhým, aby byli šťastní bez ohledu na to, co právě dělají a kde jsou. Je to Láska, která vychází z naší podstaty. Každý jí máme v sobě. Nedá se vynutit, nedá se nacvičit, dá se k ní dospět cestou přijetí sebe bez jediné podmínky.

Chvilka pro Tebe: V čem dáváš sama sobě podmínky? Proč?

Seděla jsem v letadle, když mi to došlo: aaaaaach, já ho miluju, ale úplně jinak, než jsem byla doposud zvyklá, já ho miluju ne proto, jaký je nebo jak se s ním cítím. Miluju ho a jsem naplněná láskou. Chci, aby byl šťastný, nejšťastnější. Jsem naplněná láskou. Děkuji.